Jak funguje ochrana proti dumpingu v Evropské unii

1. 6. 2018 | Obchodní politika

Po roce 2015 se v souvislosti s růstem objemu příliš levných dovozů oceli a ocelářských výrobků z Číny a jiných zemí dostala do centra pozornosti ochrana proti dumpingovým dovozům do EU. Jen v ocelářství je nyní v Evropě v platnosti přes šedesát ochranných cel, která mají dorovnat nekale levnou dovozovou cenu na úroveň běžných cen. V posledních letech byli terčem nově zaváděných antidumpingových opatření na ocelářské výrobky především čínští výrobci, kteří dumpingovým vývozem často řešili vlastní problémy s nadměrnou výrobní kapacitou a nedostatečným odbytem na čínském trhu.

Antidumping a jeho reforma

K dumpingu dochází tehdy, když výrobce z nečlenské země Evropské unie prodává své zboží v EU za ceny, které jsou nižší než ty, za něž stejné zboží prodává na domácím trhu, nebo jsou nižší než výrobní náklady. V případě podezření na dumpingový dovoz zahájí Evropská komise šetření, v němž stanoví běžnou cenu daného výrobku, kterou pak porovnává s dovozní cenou. Pokud je běžná cena vyšší než dovozní, jedná se o dumping, a rozdíl mezi oběma cenami je tzv. dumpingové rozpětí.

U členů Světové obchodní organizace (WTO) se dumpingové rozpětí obvykle vypočítává podle standardních pravidel, kdy se za běžnou hodnotu považuje cena výrobku na domácím trhu nebo výše výrobních nákladů. Avšak ceny a náklady na domácím trhu mohou být v důsledku státních zásahů včetně dotací, levných úvěrů či laxních předpisů na ochranu životního prostředí zkreslené. V tom případě nepředstavují vhodný základ pro srovnání s vývozní cenou.

Evropská unie přijala v roce 2017 novou metodiku, podle níž bude postupovat u zemí, kde jsou ceny a náklady kvůli zásahům států zkreslené. Během šetření se u nich použijí jiné referenční hodnoty odrážející nezkreslené výrobní náklady a náklady na prodej. K nim by mohly patřit odpovídající výrobní náklady a náklady na prodej ve vhodné reprezentativní zemi s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako země vývozu. Tato metodika se použije, pokud se v zemi vývozu zjistí významná narušení tržního prostředí, která mají dopad na ceny a náklady.

Zásahy státu jsou obvyklé například tehdy, když na trhu působí velký počet státních nebo státem ovládaných firem, kde státní orgány uplatňují vliv v s cílem ovlivňovat situaci na trhu. Cílem nové evropské metodiky je lépe zohlednit celou paletu možných zásahů státu do ekonomiky, od zvýhodněného přístupu domácích dodavatelů k úvěrům až po sociální ochranu zaměstnanců v zemi původu zboží. Evropské unii nejde o protekcionismus, ale o narovnání konkurenčních podmínek mezi firmami v Evropě a ve třetích zemích a zachování výroby v Evropě. To je zvlášť důležité pro země jako je Česká republika, kde průmysl tvoří výraznou část ekonomiky.

Újma evropskému průmyslu

Komise může na dumpingový dovoz uvalit antidumpingová cla, ovšem pouze za předpokladu, že se prokáže, že nekale levný dovoz způsobil danému evropskému odvětví podstatnou újmu, tj. zda například významnou měrou přispěl k poklesu evropských cen anebo naopak zabránil významnou měrou jejich růstu, který by jinak nastal. V minulosti zejména zástupci ocelářského průmyslu upozorňovali, že výpočet míry újmy, na jejímž základě se stanovuje výše antidumpingového cla, není spravedlivý. Komise například pracovala se ziskovými maržemi z doby po vypuknutí finanční krize v letech 2008-2009, kdy byly výrazně pod svým dlouhodobým průměrem. Výsledná újma pak byla příliš nízká, což se projevilo i nízkým a málo účinným clem.

Reforma antidumpingových pravidel z roku 2018 metodu výpočtu újmy změnila. Nově Komise bude započítávat také náklady na nutné investice do infrastruktury nebo výzkumu a vývoje, stejně jako budoucí výdaje spojené s plněním sociálních a environmentálních standardů. V případě ocelářského průmyslu jde například o náklady spojené s nákupem emisních povolenek. Komise také bude vycházet z minimální ziskové marže ve výši 5 procent.

. Jeho výše se odvíjí jak od dumpingového rozpětí, tak od výše způsobené újmy. Komise totiž může uplatnit takzvané pravidlo nižšího cla, podle něhož clo uvalí jen do výše škody způsobené evropským firmám. Výsledkem bývají cla, která jsou až několikanásobně nižší než dumpingové rozpětí. Dopad pravidla nižšího cla je zjevný ze srovnání se Spojenými státy, které ho neaplikují. Zatímco USA uvalily sankční clo na vybrané čínské ocelové výrobky ve výši 133 procent, EU na stejný typ výrobku uvalila clo jen 22,5 procenta. Evropská cla tedy slouží výhradně k odstranění újmy, zatímco americká cla obsahují „sankční“ složku.

Reforma z roku 2018 ovšem aplikaci pravidla nižšího cla v určitých, spíše výjimečných případech omezila. To by mělo pomoci také ocelářskému průmyslu. Změna se týká případů, kdy evropské firmy musí konkurovat nekale levným dovozům kvůli zvýhodněným cenám vstupních surovin a energií, nebo kvůli neplnění požadavků na ochranu životního prostředí. V případě, že se suroviny a energie s uměle nižšími cenami na dováženém výrobku podílejí z více než 17 procent, neuplatí se pravidlo nižšího cla.

Jak dlouho trvá antidumpingový proces

Prozatímní clo může Komise uvalit nejpozději sedmi, maximálně osmi měsíců od zahájení šetření.

Konečné clo Komise zavede po ukončení šetření, které musí skončit nejpozději po patnácti měsících. Antidumpingová cla jsou platná až pět let, přičemž Komise rozhodne o jejich případném obnovení na základě přezkumu situace na trhu.

Od ledna 2015 do března 2017 Evropská komise nově uložila nebo na základě výsledků přezkumu před pozbytím platnosti prodloužila na dalších pět let řadu opatření v oblasti dovozu výrobků či polotovarů z oceli. Týkala se například válcovaného drátu, betonářské oceli s vysokými únavovými parametry, tyčové oceli, svitky a plechy válcované za tepla, několik druhů plechů válcovaných za studena, ale také bezešvých trubek nebo svařovaných trubek. Aktuální šetření se týkají především plochých výrobků, dlouhých výrobků a ocelových trubek.