Poslední šancí, jak zajistit prosperitu Evropy a ochránit evropský průmysl před levným dovozem způsobeným nekalými obchodními praktikami třetích zemí, nadměrnou kapacitou a nižšími klimatickými ambicemi, je dohoda o čistém průmyslu zahrnující rychlá a radikální opatření v průmyslové, energetické a obchodní politice EU, naléhavě vyzývá Evropská asociace výrobců oceli (Eurofer).
„Riziko deindustrializace v Evropě nebylo nikdy tak zřejmé jako dnes. Nejnovější zprávy přicházející z Německa a východní a střední Evropy jsou jen špičkou ledovce, na který upozorňujeme již deset let a který nyní ovlivňuje nejen ocelářství, ale i klíčové hodnotové řetězce, jako je automobilový a větrný průmysl. Situace je výbušná, ohrožen je jak průmysl, tak dekarbonizace,“ uvedl Axel Eggert, generální ředitel Euroferu. „Buď získáme robustní dohodu o čistém průmyslu, nebo se Evropa nevyhnutelně stane průmyslovým muzeem poháněným čínskými a americkými čistými technologiemi,“ varoval a dodal: „Klíčovým požadavkem pro zachování ocelářského průmyslu EU jsou zaprvé okamžitá a komplexní obchodní opatření, která zastaví nekalé obchodní praktiky a globální nadměrnou kapacitu, jež se přesouvá na trh s ocelí v EU a ničí jej. Zadruhé, správně nastavený mechanismus uhlíkového poplatku na hranicích EU (CBAM), který neumožní dovoz oceli ze zemí, které obcházejí ochranu klimatu tím, že do EU vyvážejí z několika málo „čistých“ zařízení a prodávají svou špinavou ocel na svých domácích trzích a trzích mimo EU. Kromě toho potřebujeme cenově dostupnou čistou energii pro zelené výrobky vyrobené v EU, abychom podpořili zelenou transformaci ocelářství“.
Situace evropského ocelářského průmyslu, který hraje zásadní roli ve většině kritických hodnotových řetězců, jako je větrná a solární energie, automobilový průmysl, stavebnictví, domácí spotřebiče, obrana, strojní a technické vybavení, nebyla nikdy tak vážná:
- V roce 2023 se v EU vyrobilo pouze 126 milionů tun surové oceli, což je nejnižší zaznamenaná úroveň a o 25 milionů tun méně než průměr za poslední desetiletí (150 milionů tun). Pro srovnání: v roce 2019 (před pandemií COVID) činila výroba surové oceli v EU 152 milionů tun a v roce 2008 (před finanční krizí) 182 milionů tun. Nízká poptávka a levný dovoz zničily marže výrobců oceli, investice se zastavují nebo odkládají. Výhled poptávky po oceli v EU na rok 2024 zůstává velmi chmurný. Velký počet ocelářských kapacit v EU je odstaven s rizikem, že se z nich stanou trvalé uzavírky s tisíci ohrožených pracovních míst.
- V důsledku hospodářské krize v Číně zaplavuje v současné době hlavní trhy 100 milionů tun čínské oceli za dumpingové ceny, což je spojeno s rekordně vysokou celosvětovou nadměrnou kapacitou 560 milionů tun. Levný vývoz nejen z Číny, ale i z dalších světových regionů, kde se vyrábí ocel, jako je jižní Asie, Blízký východ, Indie a Japonsko, je přesměrován do EU. Podíl dovozu oceli na celkovém zásobování trhu EU se trvale zvyšuje a u výrobků válcovaných za tepla dosahuje téměř 30 %.
- Od roku 2020 ztratil ocelářský průmysl v EU 23 000 pracovních míst, což doplňuje 80 000 pracovních míst zrušených v letech 2009 až 2020 a představuje čtvrtinu celkové pracovní síly v ocelářství v EU. V roce 2023 podporovalo 303 000 přímých pracovních míst v ocelářském průmyslu dalších 2,3 milionu nepřímých a indukovaných pracovních míst v celé EU, celkem tedy 2,6 milionu pracovních míst souvisejících s ocelí.
„Evropské ocelářství je lakmusovým papírkem pro zdraví celého průmyslu EU. Na poplach jsme zvonili již před několika lety. Nyní se příznaky deindustrializace rozšířily do celého hodnotového řetězce. Jak řekl Mario Draghi, potřebujeme radikální změnu politik EU, abychom znovu nastartovali naši konkurenceschopnost. To je poslední vlak pro dekarbonizaci a prosperitu Evropy,“ uzavřel Axel Eggert.
Zdroj: Eurofer
