Ocelářství patří mezi odvětví ohrožená únikem uhlíku, která dostávají bezplatně část povolenek pokrývající emise skleníkových plynů souvisejících přímo s výrobou oceli a hutních výrobků. Bezplatný příděl povolenek ohroženým odvětvím odráží skutečnost, že výroba oceli je vystavena globální konkurenci, a tedy že evropské hutní firmy nemohou náklady na nákup emisních povolenek promítnout do cen svých výrobků, protože by se pak staly mezinárodně nekonkurenceschopnými. To by vedlo k přesunu průmyslové výroby do zemí mimo EU a zániku stovek tisíc pracovních míst v evropském průmyslu. Emise skleníkových plynů by se pak paradoxně zvýšily, protože například čínské huti vyprodukují až o 50 procent více CO2 na tunu vyrobené oceli než evropští výrobci. V letech 2015 až 2020 jsou z ocelářského sektoru na seznam ohrožených odvětví zařazeny výroba surového železa, oceli a feroslitin, výroba ocelových trub, trubek, dutých profilů a souvisejících potrubních tvarovek, tažení tyčí za studena a výroba koksárenských produktů a odlévání odlitků.
Kromě povolenek na vlastní výrobu oceli ovšem ocelárny potřebují povolenky také pro své energetické provozy. Na ty se už bezplatné příděly nevztahují.
Příděl bezplatných povolenek v ocelářství se řídí následujícím vzorcem:
Bezplatný příděl = Benchmark x historická produkce x mezisektorový korekční faktor
Benchmark
Benchmark představuje teoretický výpočet emisí na tunu produkce – v případě integrovaných hutí nacházejících se v Česku je to na tunu tekutého kovu. Benchmarky existují také na vstupy pro výrobu surového železa, tedy koks a aglomerát. Hodnoty počítá Evropská komise a mají představovat emise deseti procent výrobců s nejnižšími emisemi oxidu uhličitého při používání nejmodernějších technologií. Tyto firmy by měly získat bezplatně tolik povolenek, kolik odpovídá jejich přímým emisím z výroby oceli, tj. 100 procent. Ostatní výrobce by tento systém měl motivovat k investicím do nízkoemisních výrobních technologií, aby nemuseli chybějící povolenky nakupovat. Komise vycházela u stávajících hodnot benchmarků ze situace v období 2007 až 2008.
Hodnoty benchmarků
| Produkt | Hodnota benchmarku |
| Tekutý kov | 1,328 t CO2 na tunu oceli |
| Koks | 0,286 t CO2 na tunu koksu |
| Aglomerát | 0,171 t CO2 na tunu aglomerátu |
| Výroba uhlíkové oceli v elektrických obloukových pecích | 0,283 t CO2 na tunu oceli |
| Výroba vysokolegované oceli v elektrických obloukových pecích | 0,352 t CO2 na tunu oceli |
Komise ovšem nikdy nedala k dispozici transparentní data použitá pro výpočet těchto hodnot. Navíc vůbec nezohlednila používání odpadních plynů, které vznikají při výrobě koksu a surového železa, a které se používají pro výrobu energie a pro ohřevy v ocelářských podnicích. Evropská ocelářská asociace Eurofer uvádí, že při výpočtu podle skutečných dat od emisně nejúčinnějších oceláren by hodnota benchmarku pro tekutý kov měla být 1392 t CO2 na tunu oceli. Jinými slovy, ani deset procent technologicky nejlepších závodů v EU nedokáže získat bezplatný příděl povolenek na veškeré své emise přímo spojené s výrobou oceli.
Pro období let 2021 až 2025 se budou hodnoty benchmarků ve všech ohrožených odvětvích přepočítávat na základě dat z roků 2016 a 2017. Komise pak rozhodne, jakým tempem se hodnota benchmarků bude každým rokem snižovat jako výraz technologického pokroku v odvětví. Maximální roční snížení může činit 1,6 procenta. Pro období 2026-2030 se bude vycházet ze skutečných dat z let 2021 a 2022. U tekutého kovu se podařilo vyjednat výjimku. V prvních pěti letech po roce 2020 se hodnota benchmarku bude snižovat o 0,2 procenta ročně, aby se zohlednila specifika výroby oceli a náročnost snižování emisí CO2, jenž je inherentním výstupem z procesu výrob oceli. Stále ale bude platit, že ani nejmodernější ocelářské podniky nezískají plný bezplatný příděl povolenek.
Pro české výrobce oceli to znamená, že budou muset po roce 2020 dokupovat každý rok narůstající množství povolenek. Vzhledem k tomu, že jejich cena by díky reformě trhu s emisními povolenkami měla růst, bude růst i finanční zátěž českých výrobců. Za celé období 2021 až 2030 by dodatečné náklady mohly činit podle vývoje ceny povolenek od 10 do 22,5 miliardy korun. V roce 2030 by náklady na nutný nákup povolenek měl dosáhnout 3,8 miliardy korun, při ceně povolenky ve výši 31 eur, přičemž není vyloučeno, že ta může být ještě vyšší. Není vyloučeno, že by čeští výrobci přišli de facto o většinu zisku.
Alokace podle produkce
V letech 2013-2020 se bezplatné povolenky přidělovaly podle objemu produkce před hospodářskou krizí v roce 2009. Výrobci, kteří kvůli recesi musely snížit výrobu, tak získaly větší množství povolenek, než reálně potřebovaly. Po roce 2020 by bezplatný příděl měl více odpovídat skutečné výrobě. V první polovině příštího obchodovacího období se bude vycházet ze skutečné výroby v letech 2013 až 2017 a ve druhé polovině období se hodnoty přídělu upraví podle produkce v letech 2018 až 2020.
Pro případ navýšení objemu výroby bude v systému připravená rezerva pro bezplatnou alokaci. Když výrobce vykáže ve dvou po sobě následujících letech růst výroby o více než 15 procent proti referenční hodnotě, upraví se i jeho kvóta bezplatné alokace povolenek. To stejné však platí i při snižování výroby, kdy dojde k odebrání části přidělených povolenek.
Mezisektorový korekční faktor
Systém obchodování s emisními povolenkami EU ETS pracuje se stropem pro emise, které mohou ročně vypustit odvětví do něj zahrnutá. V letech 2021-2030 bude tento strop ročně klesat o 2,2 procenta. Vzhledem k tomu, že z celkového objemu povolenek bude pro bezplatnou alokaci určeno celkem 43 procent povolenek, bude postupně klesat i objem bezplatně rozdělovaných povolenek, a to vedle každoročního poklesu v důsledku snižování úrovně benchmarků.
Může ovšem nastat situace, kdy by na základě benchmarků a skutečné výroby měly firmy nárok na vyšší příděl bezplatných povolenek, než kolik jich bude k dispozici. To se může stát jednak růstem produkce, jednak pomalejším snižováním benchmarků. Ještě před schválením reformy EU ETS analytici upozorňovali, že tato situace může nastat už kolem roku 2025. Názory se však různí.
Pokud by byl objem nároku na bezplatné povolenky vyšší než objem povolenek k dispozici, uplatní se takzvaný mezisektorový korekční faktor. O tuto hodnotu se všem ohroženým odvětvím zkrátí jejich bezplatná alokace. Chybějící povolenky pak budou muset nakupovat na trhu, čímž se zvýší jejich výrobní náklady. V konečné podobě pravidel pro obchodování s povolenkami se vyčlenila rezerva, která má uplatnění korekčního faktoru zabránit. Pokud by hrozilo jeho použití, převedou se až 3 procenta z celkového objemu povolenek pro daný rok z aukcí, v nichž je prodávají členské státy, do balíku pro bezplatný příděl. Pokud by ani toto opatření nezaručilo krytí potřeb těchto podniků ze 100 %, byl by uplatněn redukovaný mezisektorový korekční faktor.
