Vysoké pece na celém světě jsou rozpálené na maximum. Loňský úder pandemie covidu, který zejména v první polovině roku vedl k prudkému poklesu poptávky po oceli jak ve stavebnictví, tak ve strojírenství a způsobil propad výroby zpracovatelů železa i historické snižování skladových zásob, je odražen. Situace se obrátila, nyní oceláři nestačí vyrábět. „Takhle šílený vývoj, kdy se nejprve omezovala výroba a teď se jede naplno, nepamatuji,“ říká Daniel Urban, předseda představenstva Ocelářské unie. „Světoví producenti nestíhají,“ potvrzuje Jan Czudek, předseda představenstva a generální ředitel Třineckých železáren.
Ocel je nyní zhruba dvakrát dražší než před rokem. Ceny železné rudy, klíčové suroviny pro výrobu, se za stejné období také zdvojnásobily.
Koks a železný šrot podražily za poslední půlrok o polovinu. „Takový vývoj je hodně překvapivý,“ přiznává David Marek, hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte. Prudké zdražení oceli zaskočilo výrobce i obchodníky, světové zásoby kovu jsou na minimu. „Je jasné, že ceny oceli se dříve nebo později projeví na cenách výrobků pro koncové zákazníky,“ doplňuje Marek. Rostoucí ceny jsou důsledkem souběhu několika faktorů. V Číně, která vyrobí více oceli než všechny ostatní země světa dohromady, se vláda loni ve druhé polovině roku rozhodla podpořit postcovidovou ekonomiku rozsáhlými infrastrukturními a stavebními projekty. Z největšího světového exportéra se během několika měsíců stal „čistý“ dovozce. Cena oceli v Číně je nyní nejvyšší od roku 2008.
Pece vyhasly Surovinu zdražil i další nestandardní vliv spojený s koronavirem. Ocelárny před rokem silně zasáhla odstávka v automobilovém průmyslu, který odebere až sedminu celkové produkce. Automobilky loni na jaře na týdny či měsíce přerušily výrobu. Kvůli výpadku zakázek některé ocelárny odstavily vysoké pece. Znovuobnovení provozu v nich je ovšem komplikované.
Opětovné spuštění jedné z nich přijde na třicet milionů eur, je totiž například nutné udělat zcela nové vnitřní vyzdívky. Některé pece majitelé vypnuli kvůli malé poptávce, u jiných zase situaci využili k jejich rekonstrukci.
Přední světový výrobce oceli ArcelorMittal například natrvalo zavřel pece v Krakově či v Katovicích a omezením výroby si loni prošla i ostravská huť vlastněná skupinou Liberty Steel.
Zatímco v dubnu se na světě vyrobilo 170 tun oceli, loni za stejnou dobu to bylo o čtvrtinu méně.
Za první čtvrtletí tohoto roku oceláři 663 milionů tun tohoto kovu, loni za stejnou dobu to bylo o čtrnáct procent méně.
Prázdné sklady Když se loni v létě opět rozjely automobilky, velcí obchodníci s ocelí v očekávání slabé poptávky a nízkých cen komodit nejprve vyprázdnili sklady. Na konci roku v nich bylo nejméně materiálu za posledních dvacet let. „Byly jako vysáté vysavačem,“ říká Dmitrij Ščuka, generální ředitel Vítkovice Steel, největšího českého výrobce ocelových plechů. Například Německo má zásoby ploché oceli nejnižší za posledních 33 let.
Oživení v automobilovém průmyslu ovšem bylo trvalejšího rázu, vyprodané sklady a omezení produkčních kapacit výrobců oceli proto okamžitě vyvolaly zdražování. Poptávka po oceli stoupla celosvětově a ve všech klíčových oborech: ve stavebnictví, v energetice či ve strojírenství. Nejde ale jen o výrobu. „Všichni také chtějí doplnit zásoby, což dále přispívá k růstu cen,“ doplňuje Urban.
Ve Spojených státech, které v důsledku opatření zavedeného bývalým prezidentem Donaldem Trumpem zvýšily cla na dovoz oceli, je růst ještě výraznější. Třeba ceny za tepla válcovaných plechů vzrostly téměř třikrát a jsou na historickém maximu. Americký Steel Index, ukazatel ceny oceli na newyorské burze, je na konci května tohoto roku na hodnotě 1777 dolarů za tunu. Před rokem to přitom bylo 754 dolarů.
Šance pro oceláře z Třince a z Ostravy V Česku se loni vyrobilo celkem 4,3 milionu tun surové oceli, propad proti roku 2019 činil jen 2,6 procenta. V prvním loňském pololetí ovšem výroba spadla o čtvrtinu, výrobce zachránilo výrazné oživení na trzích až ve druhé polovině roku.
Na domácím trhu se spotřebuje zhruba sedm milionů tun oceli ročně, více než čtyři miliony tun se vyvezou, na importy připadá přes šest milionů tun. V tuzemsku jsou dva zpracovatelé železné rudy a výrobci oceli, Liberty Ostrava a Třinecké železárny.
„Pro české producenty je současná mimořádná situace šancí, jak sanovat ztráty z minulých let,“ říká šéf Ocelářské unie Urban. Podle jeho slov mají primární výrobci v době vysokých prodejních cen koncových produktů prostor se nadechnout a zainvestovat. „Hutě si dnes mohou vybírat zákazníky a samozřejmě preferují ty dlouhodobé,“ dodává.
Liberty má i v potížích vysoké zisky Liberty Ostrava dosáhla za první čtvrtletí tohoto roku hrubého zisku 1,6 miliardy korun a zaznamenala nejvyšší produkci oceli od roku 2016. „Výroba běží naplno, pokud bude situace na trhu i nadále takto příznivá, můžeme očekávat nejlepší výsledky za několik posledních let,“ souhlasí Barbora Černá Dvořáková, tisková mluvčí firmy. Výdělečnou firmu ovšem postihují problémy spojené s financováním mateřské společnosti Liberty Steel, kterou vlastní britsko-indický podnikatel Sandžív Gupta. Ten firmu získal v roce 2019 od předchozího majitele, skupiny ArcelorMittal. Zaměstnanci Liberty Ostrava se bouří kvůli prodeji emisních povolenek, jejž údajně Gupta, kterému chybí kapitál na provoz firmy, plánuje.
Problémy ostravské Liberty ohrožují paradoxně i konkurenční železárny v Třinci. „Jsme s nimi na stejné lodi, hutnictví potřebuje zachovat určité profese,“ konstatuje Jan Czudek. Například specialistů na opravy určitých specifických provozů spojených s výrobou surové oceli je nedostatek již nyní.
Podle generálního ředitele třineckého podniku navíc banky často problémy v Liberty vztahují i na jeho podnik. „Mají tendenci házet nás do jednoho pytle.“
Třinecké železárny jsou jak primárním výrobcem oceli, tak zejména díky strojírenské části podniku i producentem výrobků pro koncové uživatele. Železárny mají podle Czudka nasmlouvány dlouhodobé kontrakty a velký cenový výkyv v poslední době jim u řady zákazníků neumožňuje zdražit.
„Třeba dodavatelé pro automobilový průmysl operují s minimálními maržemi, nemají na to, abychom jim zvedli ceny,“ říká Czudek, podle kterého vysoká cena prodávané oceli pro jeho firmu automaticky neznamená vysokou rentabilitu.
„Prostě nejde zdražit nad to, co unese trh,“ doplňuje Daniel Urban.
„Bohužel i nám se výrazně zdražují vstupy,“ říká Jan Czudek. „Ceny rudy, šrotu a emisních povolenek jdou do výšin.“ Vítkovicím se zúžil prostor Podobně napjatá situace je zejména kvůli rostoucím cenám vstupů i u druhotných zpracovatelů oceli. Ostravské společnosti Vítkovice Steel, největšímu výrobci plechů v Česku více než na dvojnásobek podražily takzvané bramy, tedy vstupní polotovary pro výrobu.
„Spread, rozdíl mezi cenou vstupního materiálu pro výrobu plechu a cenou konečného výrobku, je na nejnižší úrovni za posledních deset let,“ říká Ščuka. Tento ukazatel se podle jeho slov smrskl na polovinu toho, co bylo dříve obvyklé.
„Boomu, který teď zažívá ostravská Liberty, se proto neúčastníme,“ popisuje Ščuka rozdíl mezi výrobci a zpracovateli oceli. „Většina zisků plyne výrobcům železa.“
Na trzích se tuna bramy pohybuje kolem osmi set dolarů za tunu. Bram je navíc nyní na světových trzích nedostatek. Například někteří brazilští výrobci, kteří nemají dostatek volných kapacit pro jejich výrobu, je nakupují v zemích bývalého Sovětského svazu a reexportují je do USA. Vyhoví tak kvótám, které Spojené státy na určité regiony uvalily. Vítkovickým ocelárnám loni pomohlo, že nejsou tak závislé na dodávkách pro automobilový průmysl. Třetina výroby jde do stavebnictví, další třetina je určena pro energetiku, zde převážně pro výrobu větrníků, zbytek produkce tvoří materiál pro stavbu nádrží na plyn či ropu. Surovinu pro výrobu společnost nakupuje převážně na Ukrajině či v Polsku.
„Pomáhá nám, že vlna zdražování plechů jde o něco dříve než vlna zdražování vstupní suroviny,“ vysvětluje Ščuka. Firma v posledních letech bojovala zejména s konkurencí ze strany ukrajinských výrobců plechů. „Ti na evropský trh dodávali za dumpingové ceny,“ říká Ščuka.
Evropská komise takové praktiky už prošetřuje. Unijní výrobce navíc má chránit i systém ochranných opatření dle výrobkových skupin takzvaných safeguards. „Ty ale nefungují dostatečně,“ dodává Ščuka. Jedná se především o množstevní limity.
Dodavatelé ze zemí takzvaného třetího světa, mezi něž patří i Čína, Indie, Rusko, Ukrajina, mají na dovoz určitých výrobků z oceli přiděleny čtvrtletní limity.
Vítkovicím, jejichž klíčovými trhy jsou vedle České republiky, Polsko, Slovensko a Německo, naopak pomohlo uzavření ocelářského provozu s podobným profilem výroby v německém gigantu Thyssenkrupp. „Dýchá se nám díky tomu lépe,“ přiznává Ščuka.
Další významný zpracovatel oceli v Česku chomutovský Sandvik, nástupce někdejších Válcoven trub, je v jiné pozici než Vítkovice Steel.
Ocel totiž nakupuje od mateřských železáren koncernu Sandvik ve Švédsku. Firma tak není tolik náchylná na zdražování této suroviny.
„Ocel je drahá a materiálu nedostatek, ale nás se to netýká,“ říká Petr Janoušek, ředitel společnosti. „Předpokládám, že tak vysoké ceny oceli se na trhu udrží ještě zhruba rok,“ doplňuje Janoušek.
Kde se nejvíce vyrábí ocel
Produkce v dubnu 2021 Meziroční
v milionech tun změna
1. Čína 97,9 13 %
2. Indie 8,3 152 %
3. Japonsko 7,8 19 %
4. USA 6,9 43 %
5. Rusko 6,5 15 %
6. Jižní Korea 5,9 15 %
7. Německo 3,4 32 %
8. Turecko 3,3 47 %
9. Brazílie 3,1 59 %
10. Írán 2,5 6 %
Zdroj: World Steel Organization
Ocel je nyní dvakrát dražší než před rokem. Prudké zdražení a poptávka po kovu zaskočily výrobce, obchodníky i odběratele. Vítkovicím pomohlo, že nejsou závislé na automobilovém průmyslu. Prostor pro vytváření zisku se ale firmě zmenšil.
