Hospodářské noviny, 29. 8. 2022, autor: Daniel Urban, předseda představenstva Ocelářské unie
Vláda prohrává boj s raketovým růstem cen energií věcně, komunikačně i lidsky. Její členové připomínají zajíce, který se v noci zastavil uprostřed silnice a v záři dálkových světel projíždějících aut neví kudy kam. Kabinet nedoceňuje závažnost situace ani to, že energie budou drahé minimálně další dva roky. Spolehnout se lze na jediné: vláda konzistentně dělá příliš málo příliš pozdě. Příkladem budiž nedostatečná a nesmyslně plošná pomoc domácnostem, které si na ni zřejmě reálně sáhnou až příští rok. Je zbytečné čekat na nějaké zázračné evropské řešení, protože to nepřijde. Vláda může poměrně rychle prosadit pět opatření, která by ulevila firmám i domácnostem.
Zaprvé je nutné ještě před topnou sezonou zastropovat ceny energií, které se zcela odpoutaly od reality. Strop lze aplikovat různými způsoby, třeba prostřednictvím vládou garantovaného fondu, který by opatření dočasně financoval. Zákazníci by pak dalších 10-15 let do fondu přispívali, aby vzniklé saldo uhradili. Jedná se o řešení zvažované ve Velké Británii. Pokles cen energií nejenže ochrání zákazníky, ale také přispěje ke snížení rekordní inflace, která drtí peněženky Čechů. Inflace je z větší části přímým důsledkem předražených energií.
V horizontu maximálně dvou let by pak vláda měla vytěs -nit (provést squeeze-out) minoritní akcionáře ČEZ. Cílem je oddělit domácí ceny od německého trhu tak, aby konečná cena elektřiny v ČR přestala brát do úvahy cenu závěrných paroplynových elektráren, které u nás představují jen velmi malý výkon. Státem vlastněný obchodník by pak mohl vykupovat veškerou produkci ČEZ za náklady a klidně tučnou marži, aby měla firma peníze na další investice. I tak by konečná cena elektřiny byla zlomkem té dnešní.
Zadruhé, vláda by měla motivovat velké spotřebitele k úsporám zemního plynu tak, že bude formou aukcí nabízet finanční kompenzaci za dobrovolné snížení spotřeby, aby bylo více zemního plynu k dispozici pro domácnosti, nemocnice či školy.
Zatřetí, vláda musí na evropské úrovni okamžitě iniciovat debatu o pozastavení či omezení obchodování s emisními povolenkami, jejichž rekordní cena se promítá nejen do ceny elektřiny, ale i do nákladů již tak těžce zkoušených firem, které povolenky musí nakupovat. Podporu tomuto kroku vyjádřilo Polsko a zcela jistě se připojí další země. Premiér jen musí najít odvahu postavit se proti zajetémubruselskému
konsenzu o fungujícím trhu s povolenkami.
Začtvrté, vláda již měsíce nepochopitelně váhá s aktivací kurzarbeitu, který by firmám i jejich zaměstnancům dal jistotu, že se mohou spolehnout na pomoc státu. Propouštění hrozí při přerušení dodávek zemního plynu, ale také kvůli možné ztrátě konkurenceschopnosti českých firem vůči konkurenci ze zemí mimo EU, kde jsou energie levnější (tj. všech), anebo vůči konkurenci z jiných členských stá tů EU, kde byla pomoc firmám štědřejší (tj. skoro všechny srovnatelné).
Zapáté, vláda by měla přestat váhat s přijetím programu pomoci firmám podle dočasného rámce státní podpory EU, protože se jedná o vhodný doplňkový nástroj podpory malých a středních firem, které se kvůli cenám energií dostanou do provozní ztráty.
Nejtěžší zkouška přijde na konci topné sezony, kdy budou prázdné zásobníky plynu, a potenciální škody ruských hrátek s plynem největší. Pokud letošní zimu zvládneme, můžeme hned v dubnu začít přemýšlet o tom, jak naplníme české zásobníky před příští zimou, protože válka na Ukrajině asi jen tak neskončí.
Vláda musí přemýšlet systémově, dlouhodobě a nebát se inspirovat kreativními řešeními z jiných členských států. Příkladů je dost.
Ještě před topnou sezonou je nutné zastropovat ceny energií, které se zcela odpoutaly od reality.
